Peroxid vodíku je světle modrá kapalina, kterí se jeví ve zředěných roztocích jako bezbarvá. Je o něco viskóznější než je voda. Jedná se o slabou kyselinu se silnými oxidačními vlastnostmi. Proto je také jedním z významných bělících prostředků, a to zejména v papírenském průmyslu. Mimo to se uplatňuje jako dezinfekční prostředek, oxidační činidlo, a v roketry, a to zejména jako „high test peroxide“. Je zde využíván buď v momopropelent nebo bipropelent systémech.

Historie

Peroxid vodíku byl poprvé připraven v roce 1818 Louisem Jacquesem Thénardem reakcí peoxidu barnatého s kyselinou dusičnou. Vylepšená varianta tohoto procesu využívá kyselinu sírovou, neboť vzniká nerozpustný síran barnatý. BaO₂ + H₂SO₄ → H₂O₂ + BaSO₄ Tento postup byl atraktivní hlavně proto, že potřebný peroxid barnatý je možné poměrně snadno připravit zahříváním oxidu barnatého v proudu kyslíku. Výše popsaný postup byl používán pro přípravu peroxidu vodíku od konce 19. století až do poloviny 20. století, kdy byl nahrazen moderními postupy katalytické výroby peroxidu vodíku.